Přesný seznam toho, co si má dítě vzít přímo na talentovky, vám pošle každá škola v dopise. Já k tomu vždycky radím vzít si víc barev, než škola píše, ale k tomu se dostanu na konci. Teď začnu tím, co by dítě mělo mít doma připravené na dobrou přípravu na talentovky.
Tužky: měkké, řada B
Nejvhodnější jsou měkké tužky: číslo 1 nebo řada B (3B, 4B, 5B, 6B). Čím vyšší číslo B, tím je tužka měkčí. Víc maže, ale dá se s ní víc kreslit. Ideální jsou 3B a 4B.
K tomu se hodí plastická guma. Je modrá nebo modrošedá, v malé čtvercové plastové krabičce. Koupíte ji ve výtvarných potřebách a nejspíš i v běžném papírnictví.
Uhel: přírodní, ne umělý
Uhel se prodává přírodní a umělý. Kromě přípravy třeba na architekturu skoro neznám nikoho z výtvarného oboru, kdo by dával přednost umělému. Umělý uhel se blíží tužce. Přírodní uhel je zuhelnatělá lipová nebo jiná větvička. Skvěle se drží, je měkoučký a dělá měkkou čáru v různých odstínech.
Anilinky: hranaté, ne kulaté na sobě
Anilinky (prodávají se i jako barvy brilantní nebo anilinové) už dávno nejsou jedovaté. Praktičtější je koupit je v hranaté otvírací krabičce. Kulaté kelímky naskládané na sobě se po zamokření a zamazání pravidelně slepí a trvá dlouho, než se zase dají otevřít. Pro děti je to otrava.
Vodovky a akvarely
Stačí klasické školní vodovky. Pokud chcete dítěti koupit lepší barvy, sáhněte po akvarelových pánvičkách: čtverečcích jednotlivých odstínů v pouzdře, které seženete ve výtvarných potřebách v různých značkách.
Ani u akvarelu, ani u žádné jiné barvy ale nepotřebujete obrovské množství odstínů, abyste namalovali skvělý obraz. Čím víc dítě barvy míchá, tím větší škálu tónů si vytvoří a tím krásnější obraz bude. Nemusíte mít v tubě 57 odstínů růžové. Namícháte je z jedné bílé a jedné červené.
Suchý pastel: umělecké křídy, ne na tabuli
Tady rodiče často šetří a koupí školní křídy na tabuli nebo na chodník. To nejsou ony. Mají malou vydatnost a dítě s nimi moc nevytvoří. Potřebujete suchý pastel, umělecké křídy kulatého nebo hranatého tvaru.
Voskovky
Voskovky neboli voskový pastel znáte nejspíš z toho, jak s nimi kreslí malé děti. Dají se ale použít na mnoho způsobů a dají se s nimi dělat opravdu nádherné věci.
Proč nekupovat nejlevnější barvy
Celkově doporučuju kupovat barvy od českých výrobců nebo od jiných kvalitních výrobců, ne nejlevnější barvy z levných řetězců. Na první pohled často vypadají skvěle, ale jakmile se namočí a začne se s nimi malovat, nemají žádnou vydatnost. Obrázek vybledne, modrá není modrá, je to taková bledoučká barva. A dítě je pak frustrované.
Tempera: v tubě, od českého výrobce
Stejné je to s temperou. Dítě i dospělý potřebuje kvalitní temperu, ale stačí opravdu klasická sada školních temper v tubách od českých výrobců. Krásně se s nimi maluje. Levné barvy v kelímcích, ze kterých dítě nabírá, mají často jinou konzistenci, tečou a nekryjí.
Zbytečně drahé sady nepotřebujete. Je pravda, že tempera lepší značky z výtvarných potřeb je znatelně kvalitnější. Když ji některé děti přinesly, zjistila jsem, že se konzistencí blíží až olejomalbě. Cenový rozdíl je ale velký a chápu to. Sama jsem spoustu svých obrazů namalovala úplně běžnými školními barvami a bylo to perfektní. Kdo zvládne techniku, namaluje krásný obraz jakoukoli barvou, pokud má potřebnou vydatnost a krycí schopnost.
Štětce: plochý na temperu, kulatý na akvarel
Štětce jsou úplně klíčová věc. Dítě by mělo mít základní sadu:
- Ploché štětce s tužšími štětinami na temperu: silný, klidně 1,5–2 cm, a k němu pár užších.
- Kulaté akvarelové štětce: měkoučké, s přirozeně vytvořenou špičkou, ne zakulacené „kopýtko“. Opět jeden silnější a pár tenčích.
Všechny koupíte v běžném papírnictví, není potřeba nic speciálního. Dnes se vyrábějí i krásné štětce na akvarel. Ve výtvarných potřebách můžete za jeden štětec utratit i stovky korun, ale není to nutné. Krásný obraz namalujete i obyčejným štětcem. Jen na temperu plochým a na akvarel kulatým.
Tuš a pero (nebo špejle)
Dítě bude potřebovat černou tuš a k ní násadku s perem na kresbu perem. Stačí ale i obyčejná špejle.
Doplňky: mastné a olejové křídy
Fajn je mít i mastné křídy, ale to už jsou spíš doplňky. Pozor, mastné a olejové křídy nejsou totéž. Fungují trochu jinak.
Akryl? Jde to, ale není nutný
Akrylové barvy samozřejmě použít můžete a dá se s nimi i krásně malovat. Jen nejsou podmínkou. Mezi akryly jsou obrovské rozdíly a mají různou krycí schopnost: ty nejlevnější skoro nekryjí. Do akrylů se navíc přidávají různé přísady, aby rychleji nebo pomaleji tuhly, víc kryly a podobně.
Já akryl používám spíš k dekoračním účelům a k velkoplošné tvorbě, třeba když děti malují na velký papír na zemi. Pro přípravu na talentovky, ať se připravuje dítě nebo dospělý, i pro krásnou krajinomalbu nebo zátiší ale tempera bohatě stačí.
Akvarelové pastelky: české, ne nejlevnější
Do výbavy patří i akvarelové pastelky. Pozor, i mezi nimi je velký rozdíl. České akvarelové pastelky mají mnohonásobně větší vydatnost než o hodně levnější pastelky z velkých obchodních center. Moc je doporučuju.
Lepidlo, provázek, nůžky
Dál se hodí lepidlo v tyčince, lepidlo Herkules, provázek a nůžky. Případně i papírová lepicí páska, ta ale nutná není.
Papíry
- Čtvrtky A2, A3 a A4: klasický školní kreslicí karton, větší gramáž.
- Náčrtkový papír A3 a A4.
- Balicí papír. Do portfolia se hodí i prostorové práce. Dítě může z balicího papíru mačkáním vytvořit objekt, ovázat ho provázkem nebo přelepit páskou. Třeba rybu, kterou pak pomaluje temperou. A máte prostorovou věc do portfolia.
Podložka: kreslicí prkno není nutné
Aby se dobře kreslilo, potřebuje dítě pevnou podložku. Kreslicí prkno nebo desku A2 či A1 mít nemusíte, je docela drahá. Stačí desky nebo velký karton. Jen nesmí mít strukturu, která by se otiskla do kresby.
Desky na portfolio: obyčejné papírové se šňůrkami
Desky dítě potřebuje, aby si do nich během přípravy ukládalo obrázky a pak v nich odneslo hotové portfolio. Nejpraktičtější jsou A2 nebo B2.
Rozhodně jsou lepší klasické papírové desky se šňůrkami, klidně ty nejlevnější. Žádné plastové kufříky. Ty se nedají rozevřít a věci se z nich musí vyndávat a někam pokládat. Papírové desky rozevřete, na jednu stranu dáte papíry, na druhou obrázky a můžete s nimi dál pracovat. A poslouží i jako podložka.
Při přípravě portfolia pak ještě kupujeme barevné papíry (jednu barvu a k tomu třeba bílou), na které si dítě nalepí vybrané obrázky. O tom ale napíšu příště. Pokud vás to zajímá už teď, klidně mi napište mail.
Místo na malování
- Kelímek na vodu, který se nepřevrhne.
- Hadřík.
- Plastová paleta nebo talířek, mistička, dlaždička. Je to jedno, plastová paleta je asi nejsnazší.
Stolní malířský stojan kupovat nemusíte. Omezuje velikost papíru, často jen na A4, nanejvýš A3. Pokud chcete stojan, ať pro dítě nebo pro sebe, je lepší klasický stojan, od kterého se dá odstoupit. Na něm vznikají i obrazy formátu A2, a ty jsou pro portfolio důležité.
Jak dítě podpořit, když začne tvořit
- Ať tvoří samo podle sebe, ne podle mobilu. A ať zkusí kreslit podle skutečnosti.
- Ať tvoří velké věci, minimálně A3. Ne maličkaté a ustrašené někde v rohu papíru.
- Neočekávejte, nehodnoťte, neřešte. Nechte to plynout. Pak se podívejte, jestli je dítě spokojené a jak obrázek působí na vás i na něj. Popovídejte si, co pro něj bylo největší úskalí. A pokud budete chtít, můžeme se pak poradit, jak dál.
- Počítejte s časem. Na jeden obrázek potřebuje dítě minimálně hodinu a půl.
K tomu si může nosit malý bloček a tužku, jako jsem to dělávala já. Na zastávce, v obchodě nebo ve škole může kreslit malé pohybovky lidí nebo zvířat podle skutečnosti. To všechno je cvik ruky a je to moc fajn.
Kdy začít s přípravou na talentovky
Ideální je začít dva roky dopředu. Čím dál častěji se ale stává, že dítě i rodič jsou nerozhodní, nikoho to nenapadne, dítě si prostě rádo kreslí a k rozhodnutí dojde až v posledním roce. Mám spoustu dětí, které se rozhodly úplně těsně, v září, a šly na talentovky na střední i na vysoké školy.
Mám i děti, které jsem připravovala jen online a nikdy jsme se osobně nesetkaly. A všechno klaplo, všechno vyšlo.
Takže příprava je možná kdykoli. Ode mě nikdy neuslyšíte „to už je pozdě, to ani nezkoušej“. Vždycky uslyšíte: „Fajn, když je to tvoje rozhodnutí, pojď, jdeme na to.“
Krásný příklad mám v referencích. Jedna maminka dvou dětí ke mně nejdřív chodila jen tak malovat, pro radost. Po roce zjistila, že by chtěla v dospělém věku studovat architekturu, a požádala mě o přípravu. Neměla moc prostoru, takže jsme se připravovaly většinou online. Chodila kreslit a malovat do různých restaurací. Bylo to naprosto úžasné a dnes architekturu buď dokončuje, nebo už je hotová architektka.
Počítejte s tím, že vás to bude stát čas a že je to cesta. A nikdo neví, kde jste začínali. Jestli na prvním schůdku, nebo na desátém, jestli jste uměli nakreslit portrét, nebo jen čárku. I pro vás samotné to bude velký objev. Já to tak mám ráda sama u sebe: se svou tvorbou jdu pořád dál a kupředu. A příkladem je třeba i tenhle blog.
Nejčastější chyby rodičů
1. Chtějí slyšet, jestli má dítě talent. Já to nikomu říkat nechci, protože to strašně škodí. Stejně záleží na rozhodnutí člověka, kam se vydá. Může se vydat, i když talent nemá. A i když ho má, může ho zahodit. A když začíná na prvním schůdku a věci se mu v jeho očích moc nedaří, ale kreslí víc a víc, zvládne spoustu věcí a ve výtvarném světě se najde. Ten svět má obrovskou spoustu podob a možností. A prosím, neříkejte dítěti, jestli talent má nebo nemá, podle toho, jestli ho měli vaši rodiče, prarodiče nebo vy.
2. Kupují návodné knížky. „Nakresli to takhle podle knížky.“ Takhle to nefunguje. Proč, o tom jsem psala v článku Proč nechtít, aby si dítě odneslo z kurzu stejný obrázek jako ostatní děti.
3. Radí. „Sousedka z druhého patra říkala, že by tam mělo být tohle, a ty to tam ještě nemáš.“ „Tady to máš moc tmavé.“ „Proč máš v bílé konvici modrou, když je celá bílá? To je nějaký modrý flek?“ A rady typu: „Zařaď do portfolia ty keramické zlacené červené růžičky z první třídy, co se tak líbily babičce.“ Takhle to asi nejde.
Důvěra je základ
Moji nejúspěšnější studenti, a bylo jich opravdu hodně, byli ti, u kterých to plynulo. Kde byla vzájemná důvěra mezi žákem, rodičem a mnou. Dítě doma nepřekreslovalo obrázky podle knížek jinak a ještě jinak, než to učí Táňa. Protože v tu chvíli nastane strašný zmatek.
Když se dítě nebo dospělý rozhodne, třeba i na základě sympatií, protože vidí můj ateliér a mě, je moc fajn, když jdeme spolu. Já vím, že si dítě moje rady bere k srdci. Rodič ho s důvěrou přiveze a odveze, pomůže mu koupit papíry a ví, že všechno v portfoliu je poskládané a připravené podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí.
Pokud máte v rodině možnost, aby se dítě připravovalo, pomozte mu. Třeba tím, že ho v den přípravy vyzvednete ze školy. Moc mu tím pomůžete, protože je to pro něj další krok ke splnění jeho snu.
Jaký je rozdíl v přípravě na střední a vysokou školu
Rozdíl mezi přípravou na střední výtvarnou školu a na vysokou školu není tak zásadní. Posouvá se hlavně s ohledem na věk uchazeče.
U talentovek na vysokou školu se čeká větší odůvodnění. Proč chce student jít výtvarným směrem, co ho k tomu přivedlo, co od toho čeká. Víc musí obhájit svůj samostatný výtvarný pohled a názor: kam se chce ubírat jako člověk i jako osobnost a co má rád.
Částečně by se tohle mělo objevit už u talentovek na střední školy. Věci kreslené a malované podle skutečnosti, ale i podle sebe: vlastní myšlenky, abstrakce a názory, přiměřeně věku. Na vysoké škole platí totéž, jen víc podle oboru.
- Krajinářská architektura: v portfoliu by měly být víc kresby tužkou, rostliny, přírodniny, prostory, stromy a aleje. Ale i vnímání barevnosti, kompozice, objektů a materiálů.
- Architektura: samostatné přemýšlení o designu a stavbě jako takové, o tvaru, perspektivě a materiálech. Student je musí umět dobře nakreslit v perspektivě a zároveň obhájit. Navrhujeme třeba domy jako hudební nástroje, dětská hřiště na různá témata, domy ve tvaru čtyř živlů nebo bláznivé ulice. A hodně se věnujeme kresbě tužkou a perspektivě.
- Scénografie, pedagogika, šperk, film, fotografie: děláme koláže, posílám studenty fotit přírodní místa, která je zajímají, nebo lidi, tvoříme figurální kompozice. Technik je spousta a přístup je pro každý obor zase trochu jiný.
Přijímačky na vysoké školy bývají často dvoukolové, záleží na škole. Student nejdřív odevzdá portfolio. Na jeho základě buď postoupí, nebo nepostoupí k samotné talentové zkoušce. Jinde za portfolio dostane body, které se sečtou s body z talentové zkoušky. Způsoby přijímání se liší a každý rok se trochu mění.
Obecně ale platí: u přijímaček na vysokou školu by mělo být znát nejen kvalitní zvládnutí technik, ale hlavně samostatný výtvarný názor a vlastní rukopis. A jeho hledání začíná už na střední škole.
Co si dítě nese na samotné talentovky
Záleží na každé škole. Některá v dopise po přihlášce napíše, co má portfolio zhruba obsahovat, nebo to má na webu. Některá ještě připíše přesný seznam věcí, které si má dítě přinést, některá ne. Portfolio se odevzdává buď v den zkoušky, nebo několik dní dopředu.
Obecně dětem radím: vezměte si všechny formáty papírů a všechny barvy, které máte rádi. A předem je upozorňuju na jednu věc. Když mají namalovat ilustraci ke knížce, nejspíš se jim víc povede s černou tuší a anilinkami nebo akvarelovými pastelkami, na menší formát. Bude detailnější. S temperou musí počítat s tím, že malba bude hrubší. A pokud si můžou vybrat mezi tužkou a uhlem, uhel jim v nervozitě často víc pomůže. Je uvolněnější a technika víc plyne. Tedy pokud to škola dovolí.
Na závěr
Nehodnoťte, jestli je to hezké nebo ošklivé. Nechte dítě najít vlastní rukopis, dejte mu čas a umožněte mu přípravu, pokud o ni stojí.
Držím palce. A kdybyste cokoli potřebovali, ozvěte se mi.
Táňa
Chcete s přípravou na talentovky pomoct, osobně v ateliéru nebo online? Napište mi na tanja@tanja.cz nebo na Instagram @maluju_zivot. A pokud si chcete temperu vyzkoušet hned, stáhněte si zdarma návod Tempera v 6 krocích.