Jak malovat temperou: co tah, to jiný odstín

Malba temperou je takovým předstupněm před malbou akrylem, nebo spíš olejovými barvami. Myslím to co do techniky, protože tempera samozřejmě může stát i sama o sobě a existuje spousta krásných obrazů namalovaných temperou.

Ve školách bývá tempera často velkým oříškem. Ne všechny paní učitelky s ní mají vlastní zkušenost, a tak nevědí, jak ji učit. Určitě je spousta učitelek, které to zvládají na výbornou, ale velmi často se setkávám s tím, že to tak není. Děti jsou z tempery zmatené a nešťastné.

Chodí za mnou deváťáci, kteří temperou malovali mockrát, a přesto co se malby týče stojí úplně na začátku. Na druhou stranu je to vlastně fajn: můžu jim ukázat, jak jednoduchá tempera je, pomoct jim, aby si víc věřili, propadli jejímu kouzlu a naskočili na tu správnou cestu k malbě.

Všechny články na mém blogu vycházejí z mé víc než 26leté praxe a z vlastní tvorby, která mě provází od útlého dětství. Netvrdím, že jsou to jediné správné postupy. Jsou to postupy, které sama používám, učím je a mám je osvědčené. Někdo může mít jiné, a to je v pořádku.

Jak tempera začínat nemá: tužkou

Asi v 80 % případů přicházejí děti ze školy s tímhle postupem: obrázek si pěkně předkreslí tužkou, vymáčknou na paletu červenou a zelenou, jablíčko vybarví červenou a lístek zelenou. Všechno ostatní zůstane bílé. Tak tempera opravdu nefunguje.

Vždycky se říká, že by se měla ctít technika. Děti jsou nejdřív překvapené, že to funguje úplně jinak, a pak jsou okouzlené, když na to přijdou. Ukazovat jim tuhle cestu je pro mě pořád objevné.

Co je tempera a v čem je její síla

Tempera je krycí barva ředitelná vodou. Na rozdíl od akvarelu ji můžete vrstvit přes sebe, jak budete chtít, a malovat tak dlouho, dokud pro vás obraz není hotový (nebo dokud barva nezačne praskat či se loupat, to záleží na její kvalitě).

To je obrovská výhoda: nemusíte dopředu tolik přemýšlet, jestli použijete tmavou, nebo světlou barvu, protože je po zaschnutí můžete překrýt. Jen pozor, do mokré barvy se ta další přimíchá. Když uděláte bílý tah do mokré černé, zešedne. Když ale černá zaschne, bílá na ní bude zářit stejně, jako by stála sama o sobě.

Tempera navíc schne velmi rychle, někdy skoro pod štětcem. Olej může schnout týdny i měsíce, tempera zaschne hned. A v mrazu temperou nenamalujete, zamrzá rychleji než akvarel. Vím, o čem mluvím, akvarelem jsem v mrazu malovala mockrát, se zmrzlými prsty i barvami, protože jsem ten obrázek prostě potřebovala namalovat.

Co budete potřebovat

• Tempery v tubě. Kupte barvy od českých výrobců, běžné školní tempery z papírnictví, nebo kvalitnější z výtvarných potřeb. Levné barvy v kelímcích z řetězců bývají zahuštěné a hlavně nekryjí, a to je u tempery zásadní chyba. Malým dětem na otisky a experimenty stačí, ale pro talentovky nebo obraz podle vašich představ potřebujete barvu krycí. Kvalitní tempera se konzistencí podobá až olejovým barvám.
• Několik plochých štětců s tužšími štětinami. Tempera je hutná a kulatý měkký štětec na akvarel se ohýbá, dře o papír a barvu neudrží. Můžou to být úplně obyčejné štětce.
• Paletu: plastovou, dřevěnou, lžičku nebo talířek. Jen ne papír, ten z barvy vysává vlhkost, rozmáčí se a barva tuhne.
• Kelímek na vodu a hadřík nebo ubrousek.
• Papír: ideální je klasická bílá čtvrtka s vyšší gramáží, tolik se nekroutí. Malovat ale můžete na cokoliv: na listy, dlaždice, dřevo, noviny, časopisy. Možná kromě ubrousku.

Spoustu svých obrazů jsem namalovala obyčejnými školními barvami. Na kvalitě tolik nezáleží, i když zrovna u tempery je zlepšení vidět.

Začínáme: nahození světlým okrem

Učím takovou zásadu: jakou barvou začínáš, teplou, nebo studenou, v tom duchu se bude tvůj obrázek nést. Kdysi jsem se to naučila ve škole a moc jsem tomu nevěřila. Postupem času jsem ale zjistila, že to tak je, i u mých vlastních obrazů.

Nejčastěji proto začínáme teplou, světlou okrovou barvou s trochu řidší konzistencí. Tou si obraz místo tužky nahodíme: rychlým švihem, bez detailů, jen abychom věděli, že nám sedí v kompozici. Klidně můžete začít světle modrou nebo růžovou, je to na vás.

Pak se podívejte na obraz z dálky. Temperu je dobré malovat u stojanu, od kterého můžete odstoupit. Obraz se vám v hlavě poskládá a pocitově poznáte, jestli by šlo rozvržení vylepšit. Nic není špatně, jen se možná vyplatí objekty posunout.

Obraz by měl být v papíře

Malujte podle živého modelu, ne podle fotky (proč, jsem popsala v článku Co dát do portfolia na talentovky). Obrázek by měl být minimálně stejně velký jako model, 1:1, nebo větší. Nikdy menší.

Spousta dětí si myslí, že čím menší obrázek, tím víc se povede. Opak je pravdou. Když má oko a hlava víc prostoru a ruka větší rozjezd, dílo se daří víc než malinkatý obrázek v rohu. Obrázek v pravém dolním rohu nebude nikdy působit harmonicky, bílá plocha kolem ho přehluší. Ať je pěkně velký, odsazený víc od spodu a vejde se do něj všechno. Když malujete konvičku, musí se do papíru vejít i její hubička.

Co tah, to jiný odstín

Na paletu si vymáčkněte trochu od každé barvy. I když malujete červené jablko a zelenou konvičku, budete na plochém papíře vytvářet dojem prostoru a objemu. A k tomu potřebujete teplé i studené barvy, v jablku, v konvičce, v látce, v popředí i v pozadí.

Další chyba, se kterou děti přicházejí: „Táňo, namaluju si tělovku.“ Do červené nebo oranžové začnou mačkat kopec bílé a míchat obrovský kýbl barvy. Ona se ale nezesvětlí, a tak přidávají, až je celá tuba v háji. Takhle se tempera nepoužívá.

Správně si na paletě zachováte základní tón barvy a štětcem sáhnete jen na krajíček jedné barvy a na krajíček druhé. Štětec nemá být moc mokrý. Chcete barvu zesvětlit? Stejným štětcem sáhněte na okraj bílé a udělejte další tah. Kouzlo krásné malby je v tom, že co tah, to jiný odstín. Jako v přírodě: neexistuje kytička, která by měla všechny listy stejně zelené. Na každém lístku jsou stovky tónů.

Štětec nevymývám po každém tahu. Maluju polosuchou, hutnou barvou, jejíž vrstvy jsou vidět, a když po zaschnutí přejedete prstem, ucítíte krásnou strukturu. To patří k tempeře i k olejomalbě. Štětec vypláchnu, až když vidím, že vzniká takzvaná špína, něco mezi žlutou, hnědou, černou a zelenou, co oku nelahodí. Vyperu, otřu do hadříku a pokračuju.

👉 Chceš vidět, jak to vypadá krok za krokem? Ve video kurzu akvarelu ukazuju malování jablka od prvního tahu až po hotový obraz. Video kurz tempery právě připravuju. Mezitím si můžeš stáhnout tahák na temperu zdarma, kde máš celý postup přehledně na jednom místě.

Teplé a studené barvy: jak vzniká prostor

Dětem to ukazuju na rukou. Natáhnu je před sebe a říkám: představte si, že jednu mám natřenou teplou žlutooranžovou a druhou modrou. Když se na ně podíváte z dálky, budete mít pocit, že ta teplá je blíž. Tak funguje princip teplých a studených barev.

• Světlo a stín: rozhodněte se, odkud přichází světlo. Bílou uděláte odlesky, stín pak klidně modrou nebo modrozelenou, i když je jablko ve skutečnosti celé žluté nebo červené. Malbu tím krásně oživíte.
• Popředí: co je vepředu, je ostřejší a kontrastnější, bílá nejbělejší, černá nejčernější a víc teplých tónů. Stoleček oranžovožlutý, slunečnice zářivé.
• Pozadí: čím dál dozadu, tím chladnější tóny, zelená, modrozelená, modrá. Když místo nich dáte do pozadí žlutou, obrázek se převrátí a splácne.
• Více objektů za sebou, třeba tři jablka: oddělte je několika tahy chladnější barvy za tím bližším. Modelační nebo vržený stín zvýrazní hloubku. Stejně to funguje u portrétu, krajiny i čehokoliv jiného.

Na makovém poli to vidíte nejlíp: vepředu jsou máky jasně červené, oranžové a žluté, vzadu už kvítky splývají a nejsou tak zřetelné. Krajina ustupuje nejen tím, že se v perspektivě zmenšuje, ale i chladnějšími a méně konkrétními tóny.

Tempera pokrývá celý papír

V akvarelu bílou promyšleně vynecháváte. V tempeře bílou plachetnici na moři namalujete bílou, nebo různými tóny bílé. Nikde by tedy neměl zůstat nepomalovaný bílý papír. Jablko vybarvené červenou na bílém papíře je z pohledu tempery zásadní chyba. Správně namalovaná tempera má i pozadí, i to, co je vepředu, i to, co je vzadu.

Ke všemu se můžete vracet a cokoliv přemalovat, nic není špatně. To je obrovská síla tempery i olejomalby.

Na co se tempera nehodí: jemné detaily

Temperou vytvoříte pocit objemu a konkrétních objektů tam, kde se barvy překrývají nebo stýkají. Na jemný detail se moc nehodí. Často se stává, že dítě ve škole nakreslí tužkou krásnou, do detailu vystínovanou kresbu a pak ji celou temperou „vybarví“. Jemnost kresby se zaplácne a vznikne pseudodílo, ze kterého je dítě nešťastné.

Jemnou ilustraci do knížky proto se studenty děláme perokresbou, kolorovanou kresbou nebo akvarelem s tužkou či akvarelovou pastelkou. Samozřejmě, s malým štětečkem a jemnými tahy namalujete temperou i miniaturu na dlaždičku nebo malé plátýnko.

Tempera i jinak: plošně, na hraní, s malými dětmi

• Prostírání: dítě vystřihne ze čtvrtky čtvereček nebo kolečko a natiskne na něj půlky jablíček natřené temperou. Jde to skvěle.
• Dekorace: pomalované loutky ze dřeva, šišky, listy.
• Zvířata a masky: dítě namaluje plošně třeba černou kočičku a po zaschnutí do ní světlou akvarelovou pastelkou dokreslí oči, fousky a chlupy.

Do kombinované techniky se tempera hodí hůř. Je krycí, takže to, co je pod ní, zakryje.

Pár praktických tipů na závěr

• Tempera po zaschnutí zešedne a zmatní, nejvíc je to vidět na tmavě zelené a tmavě modré. Je to pro ni typické. Kdo chce zachovat zářivost jako za mokra, může obraz přestříkat lesklým lakem ve spreji. Běžně se to ale nedělá.
• Na plátně se méně kvalitní tempera může po zaschnutí loupat, plátno se trochu pohybuje. Pomůže závěrečný lak.
• Životnost: tempera nevydrží tolik jako olejomalba. Obraz tolik nevystavujte světlu, barvy blednou. A vnímejte jeho jistou pomíjivost v kontextu staletí.
• Akryl není moje oblíbená barva. Je to pro mě něco mezi, umělá barva s přísadami, která často nekryje jako tempera ani jako olej. Používám ho spíš plošně, na dekorace nebo ilustrace.

Cesta je cíl

Obraz můžete promalovávat pořád dokola. Pro mě ale není nepovedený obrázek, každá výtvarná cesta je důležitá, pro vás i pro mě. Zároveň razím teorii, že je dobré postoupit ze schůdku 1 na schůdek 3 a říct si: pro dnešek je to hotovo. Neustálé předělávání by vás mohlo unavit a otrávit, a to není cílem.

Na své cestě určitě postoupíte. Stejně jako já a jako moji studenti: úplně malí, patnáctiletí i osmnáctiletí před zkouškami, maminky, které si to celý život přály, i babičky, které si chtějí vyzkoušet, k čemu se za celý život nedostaly.

Chcete si temperu vyzkoušet hned? Stáhněte si můj tahák na temperu zdarma. Připravujeme i video kurz tempery, a pokud se chystáte na talentovky, ráda vás provedu v online přípravě.